Šestnáctiletou Cinder považuje většina lidské společnosti za nepovedenou hříčku techniky a její macecha za neúnosné břemeno. Být kyborg má ale i své výhody - mozkové rozhraní poskytuje Cinder nevšední schopnost opravovat věci, díky čemuž se stane nejvyhlášenější mechaničkou ve městě. Právě tato pověst přivede k jejímu stánku prince Kaie, který potřebuje, před výročním bálem, opravit porouchaného androida. pokračování ZDE
Vtom Cinder něco zahlédla - tmavou skvrnu pod Pivoňčinou klíční kostí, těsně nad okrajem límce její košile. "Počkej, drž", řekla a natáhla se k ní. Pivoňka udělala přesný opak, zpanikařila a začala si z hrudi divoce smetat neviditelné příznaky. "Co je? Co tam mám? Nějakého brouka? Nebo pavouka?" "Povídám, drž!" Cinder chytila Pivoňku za zápěstí, chtěla ji skvrnu na hrudi otřít - a ztuhla.
Po Illuminae stále trpím "kocovinou" a ještě pořád jedu v YA literatuře. Cinder jsem odkládala dlouho, protože nemám ráda retellingy. Nějak se mi příčí, že vím kostru příběhu a kniha tím pro mě ztrácí své kouzlo. Pokřivená Popelka. Základ je jasný. Popelka ala Cinder, zlá macecha, sestry, princ a boj dobra se zlem.
Autorce se nedá upřít kreativita. Popelka jako kyborg? Popelka, která je imunní vůči smrtelné nemoci co kosí obyvatele jak na běžícím pásu? Jo, to by šlo. Příběh se čte opravdu dobře. Vtáhne vás mezi stránky a vy se prodíráte příběhem lehce. To, co funguje v klasické Popelce zde ale trochu pokulhává. Popelka je zasazená do prostředí, se kterým se můžeme ztotožnit. Chudák děvče, které nemá její nevlastní matka ráda a ona zoufale touží po lásce. Dobro zvítězí, zazvonil zvonec a pohádky je konec. Tím, že autorka si pozvala na pomoc kyborgy, smrtelné nemoci a zlou královnu, která pochází z jiné planety dělá přiběh trochu zmatený. Chybělo mi zde kdo jsou měsíční lidé, kdo je královna Levana, proč žíjí na jiné planetě. Co se stalo se Zemí takovou, jakou my ji známe?
"Pobraly jí její pěkné šaty,
oblékly jí šedivou obnošenou kytli
a daly jí dřeváky."
Autorka se podle mého neinspirovala Popelkou od Disney, ale originální Popelkou. Zde si sestry useknou prsty, aby se jejich chodidlo vměstnalo do popelčina střevíčku. Jo, fakt se mi tenhle trochu zvrácený nápad líbí. Místo holubů je tu robot IKO a dýni nahradí rezavý vrak auta.
Naivní příběh, z kterého bude teenager nadšený, u kterého my starší vypneme mozek a jen s úsměvem otáčíme stránky. Není to kniha v které objevíte podstatu bytí, či zkoumáte nesmrtelnost brouka, ale kniha se kterou strávíte pěkné chvíle. Marissa psát prostě umí. 80% a k celé sérii se ještě ráda vrátím.
Žánr - Scifi, fantasy
Počet stran - 400
Nakladatelství Egmont
2012
Krásnou neděli všem ♡
