Někdy se vám do ruky dostane kniha, vy si ji prečtete a nadšení se nekoná. Buď se vám nelíbí příběh, styl psaní anebo tam je prostě něco, co vás strašně irituje, ale neumíte to popsat. Napíšete recenzi a máte nutkavou potřebu sdělit, co a proč se vám nelíbí. Konkrétně já mám v hlavě, že kritika má být odůvodněná. Svědomitě vypisuji tedy co se mi nelíbí a proč se mi to nelíbí. Jenomže je to dvousečná zbraň. S tou touhou odůvodňovat všechno do detailů to udělám ještě horší. Nelíbí se mi např. 5 určitých věcí. Ty věci rozeberu ze všech možných i nemožných stran, detailně jak jen to jde. Jenomže tím se dostanu na délku zákoníku práce. Pak přijdou klady knihy a tam ta nutkava potřeba už není. Protože jsem tak nějak předpokládala, že se mi kniha bude líbit tak proč o tom psát, že jo. Ano, sdělím co se mi líbilo ale nějak nemám potřebu se v tom vrtat a patlat. I když těch věcí pozitivních je více než negativních, stejně moje recenze vypadá jako kritika. Potom jste nazvaný "hejtařkou obecnou" a vaše recenze vyjde po pár dnech, když máte štěstí a autor knihy to rozdýchá. Ono asi není nic příjemnýho psát knihu tak dlouho, pak přijde nějaká "nádhera", a to vaše vypiplané dílko strhá během pár vět. Nejsem z těch co píšou kladné, "sluníčkové" recenze a nikdy nebudu. Pokud najdu něco co mi v knize nevoní tak to tam napíšu. Je to můj subjektivní názor a pokud to v recenzi zmíním tak mám důvod proč. Co mě vlastně přivedlo k napsání tohodle článku?? Viděla jsem na netu dokonalé popsání jak vypadá cesta spisovatele k vydání knihy, než jí já zkritnu a chtěla jsem se o ní podělit :D 


Poprvé přemýšlíš, že napíšeš knihu a vypadáš asi takhle...