Jitka Jeníková - Máma v běhu

17:11

Zajímavé lidi můžete potkat kdekoliv, i tam kde to nejméně čekáte.

Jitka je překladatelka knih z angličtiny a arabštiny. Angličtina mě nijak nebere, protože jí beru jako svůj druhý jazyk. Ale arabština, dámy a pánové, to je něco jiného. Abych vám vysvětlila mojí posedlost tímto jazykem. Moje nejlepší kamarádka žije v Saudské Arábii. Takový ten člověk, kterému říkáte soul mate. Utíkáte k němu když vám je těžko a který vás zná líp než vy sami sebe. Komunikujeme spolu v ang, ale miluju když mluví, ona nebo její děti, arabsky. Jenže za celou dobu co se známe, což už je pěkných pár let, jsem se naučila jen pár slov a můj přízvuk zní minimálně komicky. Proto obdivuji všechny, kteří jsou schopní plynně mluvit nebo dokonce psát a číst v arabštině. 



Jitku jsem poznala na jednom nejmenovaném foru o dětech. Pokud si nevšímáte statusu typu první krůček, nespí nám, nejí, neprdí, je nemocný, tak se tam dá docela dobře fungovat a najít inspirující lidi. Zatímco já jsem tam už jakýsi obstarožný inventář, se svým pubertálním synem, Jitka se dvěma blond holčičkama je cílová skupina této stránky. Důvod proč jim tam ještě otravuji život, je právě skupinka knihomolů, kde jsem potkala Jitku. 

Jitka mě baví. Baví mě její sarkasmus, tolik  blízký mému a baví mě její debaty. S Jitkou se totiž strašně špatně diskutuje. Pokud nadhodíte téma blízké jejímu srdci, začne chrlit dlouhé věty plné slov, kterým nerozumí ani Google. Fajn, rozumí, ale hádám že při hledání se potí stejně jako já když je čtu. Její slovní zásoba je neuvěřitelná a já se škodolibě směju odvážlivcům, kteří se do této debaty zapojí. Naštěsti můj knižní žánr je tolik odlišný od jejího, že probíhají diskuze na "bezpečná" témata a Jitka mluví jazykem nás obyčejných smrtelníků. Zeptala jsem se jí na pár otázek a sami uvidíte jak se její slovník cizích slov otevírá. :D 


Jak jsi se vůbec k arabštině dostala? Studovat tento jazyk není tak běžné.

To je taková správná pozápasová otázka, aneb "jaká je vaše motivace ke studiu" . Ani nevím, na začátku byla asi fascinace divnými jazyky, ideálně s vlastní abecedou v kombinaci se slabostí pro to, co se běžně nazývá "islámská" architektura, líbila se mi hudba, tamější krajina a tak nějak to do sebe zapadlo, když mi došlo, že ze mě fakt největší žijící filmový režisér nebude a já si teda musela najít nějaký nový směr a sen.


Jak moc je těžké se tento jazyk naučit?

Je a není. Je to jazyk, který se musí vysedět. Můj první učitel, pan doktor Keller, vždycky říkal, že je potřeba umět aktivně 1000-1500 slov, než jsi schopná sestavit jednoduchou větu. Něco na tom je. Zároveň je to ale velice pravidelný jazyk, kde i vyjímky z pravidel jsou pravidelné.


Dovolím si s profesorem Kellerem nesouhlasit :D Znám asi 50 slov a jednoduchou větu dám. Ovšem není to konverzace :D spíš to umím použít pouze v případě, že prostistrana se zeptá na správnou otázku a já z těch 50 slov seskládám odpověď :D Popojedem, žila jsi v arabsky mluvících zemích? Stačila ti tvoje školní slovní zásoba? 

Žila. Vždycky teda jen pár měsíců. Záleží k čemu dostatečná - k tomu, abych se doptala v taxíku a koupila si chleba rozhodně jo a na hlubokomyslné kantovské debaty neumím pořádně ani česky. Myslím, že když jsi cizinec, co se jazyk dané země teprve učí, je pro konverzaci vždycky nejdůležitější, jak se k tomu postaví tvůj protějšek. Pokud si s tebou bude chtít povídat, pokecáte, pokud ne, je fuk, jak dobře umíš. 




V čem je povaha lidí mluvících arabsky odlišná od té naší?

To je ale strašně těžká otázka! Já nejsem sociolog :)Obecně lze asi říct, že se snaží víc předvést, že jsou vzdělaní, takže se s tebou budou snažit hlavně mluvit anglicky, i kdyby uměli říct akorát hello, how are you a what's your name. Na tenhle problém jsem narážela hlavně v Egyptě. Je krajně zrádné ptát se kdekoliv v arabské zemi na cestu, protože tě všichni ujistí, že přesně ví, o čem mluvíš a někam tě pošlou bez ohledu na to, že ti buď vůbec nerozumí nebo o daném místě nikdy neslyšeli. Přeci tě nezklamou! Stejné je s jakoukoliv prosbou - v arabském světě víc než kdekoliv jinde platí: slibem nezarmoutíš. Myslím, že to nikdo z nich nedělá schválně, ale jsem přesvědčená, že do pěti minut od rozhovoru, kde ti slíbili hory i s horáky ani neví, o čem jste mluvili. Ale to je rozdíl spíš v mentalitě, než v jazyce. 


Je ti arabská kultura blízká?

Samozřejmě. Už dávno na Blízký východ nekoukám skrze růžové brýle a rozhodně si nemyslím, že je to všechno černobílé. Čím víc, jsem se o všem, co se téhle oblasti týká, dozvídala, tím více odstínů šedé jsem dostávala. A přes to přese všechno jsou to jediné odstíny šedi, které budu vždycky svým způsobem milovat :)


Jaké jsou největší úskalí překladů z arabštiny?

Jazykově i lexikálně je to jazyk hodně vzdálený češtině. Navíc existuje jen poměrně malé množství slovníků a v případě, že nějaký výraz neznáš a nenajdeš ho ve svých zdrojích, jsi v podstatě v háji. To potom googlíš přes images a snažíš se přes diskusní fora dopátrat, co by to z kontextu asi tak mohlo být. A nejhorší jsou samozřejmě hovorové výrazy a idiomy, stejně jako v angličtině prostě víš anebo máš smůlu. Už aby vznikla nějaká arabská mutace urbandictionary :).



Jak si knihy k překladu vybíráš? Musí tě titul osobně zaujmout, anebo to je "jen" práce?

Zatím nejsem v takové pozici, abych si mohla vybírat. Obvykle jdou knihy tak nějak jedna za druhou, jediné, co jsem poměrně s těžkým srdcem odmítala byla další kniha Eve Makisové, tam bohužel byl spěch na termín odevzdání, který jsem kvůli dalším závazkům nemohla stihnout. 


Která kniha, z těch co jsi překládala, tě osobně nejvíce zaujala? 

Sophiina volba ! Každá - i ten nejhloupější ženský román - mi něco dala. Nejpyšnější jsem ale určitě na Jákobijánův dům  Ala'a al-Aswániho. Je to jeden ze dvou románů přeložených z arabštiny, které v češtině v novém tisíciletí vyšly a to si, myslím, už něco znamená. Hodně se mi líbila i Modrá mezi nebem a vodou  od Američanky pakistánského původu Susan Abulhawa, kterou jsem překládala letos.


Jaké jsou tvoje nejbližší knižní plány, co se chystá? 

Nejbližší knižní plán je The Colour of Our Sky od Amity Trasi. Je to takový indický Lovec draků. 


Máš dvě malé děti, jak stíháš práci a domácnost?

No, blbě :). Dělám, co můžu, pracuju, když mě děti nechají (čti: když spí). Starší je naštěstí přes den ve školce, takže mívám tak hodinu, hodinu a půl během spaní menší a pak večer. Já jsem systematický tvor, práci si vždycky propočítám a dělám tolik, kolik je třeba, abych stíhala termín odevzdání. Obvykle nerozlišuji mezi všedním dnem a víkendem, když už, tak v tom, že o víkendu mívám občas na práci trochu víc času. Domácnost plácám, jak to jde. Teď se snažím dodělat doktorát, abych měla o jednu starost míń a uvidíme, co si na sebe vymyslím potom (abych si nepřipadala nevytížená):). Drž mi palce. 


Jitko díky a držím, držíííím ;). 

Titulek článku Jitku přesně vystihuje. Nejenže běhá mezi dětmi a její prácí, ale občas, aby se nenudila, si zaběhne nějaký ten maraton. Její blog nese název Máma v běhu a vy můžete Jitku poznat blíž. 


PS. Dostala jsem od Jitky knížku, i když to není vůbec můj žánr, tak se veřejně upisuju k tomu, že si ji přečtu a podělím se s vámi o recenzi. 







Mějte krásný víkend knihomolové xxx





You Might Also Like

6 komentářů

  1. Zajímavý rozhovor, díky za něj :)

    OdpovědětVymazat
  2. Mých 15 minut slávy :-) Bylo mi potěšením! Jsem moc ráda, že jsem tě poznala, doufám a pevně věřím, že jednou (a třeba ani ne in the galaxy far far away) zajdeme na nějaký to skutečný (ne)pivo.
    PS: Děkuju za krásný promo knížky ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jakých 15 min??? Ty jsi přece celebrita :D a já děkuju xxx

      Vymazat
  3. Super rozhovor a perfektní otázky!

    OdpovědětVymazat

Počet zobrazení stránky